Původně jsem chtěla
napsat „žrádlo pro kočky“, ale nechtěla jsem své čtenáře
vyděsit.
K dnešnímu článku mě
inspiroval náš nedělní oběd a jedna vzpomínka.
Byla jsem zabraná do
práce, můj muž také a v průběhu dopoledne mi došlo, že bychom
také měli obědvat. Šla jsem se ho tedy zeptat, co bychom si dali
a jestli by měl na něco chuť.
„Hlavně, ať u toho
dlouho nestojíš a je to rychle,“ slyšela jsem milou odpověď.
„Dal bych si nudle s
mákem.“ Když jsem zjistila, že nějaké těstoviny se najdou,
byť mají tvar mašle, bylo vyhráno.
Vlastně jen na půl.
Moje hlava hned najela na plné obrátky a makala nad tím, že v
současné době podle mého terapeuta čínské medicíny mám
nedostatek krve, což způsobuje určité nepříjemné problémy.
Měla bych jíst různé vhodné potraviny, k nimž patří také
hojnost listové zeleniny. Takže moje mašle budou se zelím.
A budu vařit na dvakrát?
A mám na to fakt chuť? Zkoumala jsem sama v sobě. A začala
klasická přetahovačka. Hlava tvrdila a trvala si na svém, že
teda to zelí a moje nitro, bylo krásně líné při představě
krájení a vaření zelí a moje chuťové buňky se na něj
vysloveně šklebily. Představa těch mašlí s mákem, máslem a
moučkovým cukrem byla tááák lákavá.
Kdybych si nevzpomněla
na jednu větu z chytré knížky, možná nad tím sporákem
bojovala moje hlava s mými chutěmi doposud.
Caroline Myssová v knize
Anatomie ducha píše, pro zájemce strana 39 :-): „Zázraky jsou
přirozené. Můžete být vegetariáni a denně naběhat deset
kilometrů, ale pokud žijete v určitém vzorci chování, kterým
ztrácíte sílu, může to vyvolat onemocnění nebo zabránit
léčení. Jestli jste vyrovnaní a uvolníte svoji energii z
negativních přesvědčení, můžete jíst žrádlo pro kočky a
přesto zůstat zdraví.“
Užila jsem si báječný
oběd se spoustou máku, cukru másla a skleničkou piva. Na zelí
jsem udělala dlouhý nos a šla jsem psát dnešní článek.
Prostě proto, že jsem
to tak cítila. Dlouhou dobu jsem se natrápila, ještě to tedy není
tak úplně ten definitivně minulý čas, s tím, aby bylo všechno
správně. A vlastně jsem vůbec nevěděla pro koho je to to
SPRÁVNĚ? Jasně, chtěla jsem se zbavit zdravotních problémů,
ale nějak mi nedošlo, že obecné rady, principy a způsoby jsou
fajn a určitě fungují, jen je to šablona, mustr, vzorec,
chcete-li. Ale hlavně jsem tu JÁ a jsem tu od toho, abych hlavou ty
zásady pochopila a vlastním pocitem si je přizpůsobila aktuální
situaci.
Než mi to došlo,
zoufale jsem poctivě dodržovala všechno, co mi řekli a vlastně
jsem si někdy způsobovala pocit nepohodlí, mírně řečeno.
Musela jsem časem pořádně vysoko zvednout nohu ze svého vedení,
aby přišlo to CVAK!
Respektuji všechny
směry, které doporučují nějaká dietní opatření. Je to vhodné, funguje to a vede to ke zlepšení zdraví. Jednoznačně a
stoprocentně. Už také i z toho důvodu, že každý z nás jsme
někdy víc či míň v duševní pohodě a čas od času doladit
potřebujeme. Ale nežijeme ve skleníku, ve vakuu, na Marsu, ve
sterilitě.
A malý „hříšek“,
velké pochutnání, slast z uspokojení vnější chutě a vnitřního
pocitu je velkým lékem na duši a současně na tělo. To se to pak
uzdravuje a v pohodě vrací k doporučeným stravovacím opatřením!
Tahle symbióza vlastní síly a vnějších podnětů je to
nejlepší, co pro sebe můžeme udělat.
Stále učím, vím, jak je to někdy složité. Proto přeji vám všem šťastnou ruku při výběru vašich občasných dobrot, spokojené chuťové buňky, klidnou mysl bez výčitek a radostné srdíčko z provedení toho „fíglu“ !
Žádné komentáře:
Okomentovat