Jenom číslo ?

Ale mě těší na duši. Za těch pár měsíců, co jsem se naučila psát vždycky pár písmenek o tom, co mě zrovna potkalo, trápí, čeho jsem si všimla nebo s čím bych se chtěla podělit, se našlo už víc než 2000 čtenářů.

I kdyby jich byla půlka, čtvrtina nebo jen pár, měla bych stejně radost. Můj blog není z těch, kam by přibývaly články podle naučených blogovacích příruček, které radí, jak mít velkou návštěvnost, zaujmout co nejvíc čtenářů a dělat zaručenou propagaci.

Já si píšu tak, jak mi zrovna napadne a i kdyby to četlo jen pár lidí, kterým by to třeba pomohlo, něco jim docvaklo nebo je to jen obyčejně potěšilo, budu ráda. Každý z nás se potkáváme právě s tím, co je zrovna aktuálně potřeba řešit, prožívat a možná i nějak jinak vnímat. A pohled z druhé strany bývá někdy tím dílkem do mozaiky, který zrovna chybí. A pokud i takto poslouží moje psaní, s vděčností děkuji.

Každého, kdo najde cestu a věnuje pár minut některému z mých článků, srdečně vítám. A děkuji, že jste se rozhodli začíst se do mých slov a vět, které mi ulevují od toho, co mám na srdci. Někdy je moje srdce otevřenější a radostnější než jindy. Jsou dny, kdy píšu a necítím se zrovna tak, jak bych ráda. Myslím, že to nevadí. Tak to prostě chodí, ale když moje pocity nějak přeputují a je z nich článek, cítím se zkrátka líp.

Udělá mi přirozeně radost odezva, zpětná vazba, debata a vítám i jakýkoli jiný názor. Ale i bez jakékoli reakce jsem spokojená, protože dávám jen možnost, nabízím k přečtení mé postřehy či úvahy.

A vlastně i ta statistika je jen číslo :-).

V mé duši zkrátka ta touha po psaní je, tak se ji snažím uspokojit, aby nebyla příliš smutná. To bych nerada, protože to není vůči ní fér a mně to pak nedělá dobře. A každý z nás je určitě raději, když je mu spíš líp !