Potřebuji být sama se sebou. Sama
sebou. Sama v sobě.
Je to pro mne jediná kotva, pojistka,
jistota. Hezky se to řekne, o trochu nesnadněji tvoří. Okolo je
tolik vlivů, podnětů, okolností a událostí, které mají
tendenci a velkou snahu mi tuhle potřebu rozhodit.
Není to vždycky na pohodu, být sama
sebou. Často se potkám se vším tím, co bych ani neřekla, že
může být moje. Jenže ono je a ať se kroutím, jak chci, nikam to
nezmizí a ani neodejde. Tak jednoduše spolu jsme. O to víc si
užívám to krásné, bohaté a láskyplné, co k těm bolístkám,
tvoří pár a druhou půlku.
Vlastně by nemělo být nic zvláštního
mít tuhle potřebu. Měla by to být moje přirozenost, obyčejnost,
jednoduchost. A nejen moje, nejsem žádná výjimka, jsme všichni
nastejno. Není to nic jiného, než touha po přirozenosti, ze které
pramení klid, vyrovnanost, harmonie.
Jenže hluk okolí, vliv všech těch
dějů, jevů, ruch společnosti i ten můj vlastní, jsou stále
tak náročné a hlasité, že je někdy sakra složité se té kotvy
ve mně udržet.
Ona ale je na druhou stranu pro mě tak
významná, cenná a obohacující, že není myslitelné ji pustit.
A to vážně za každou cenu. Vnímám, že je to důležité. Není
to nic jiného, než ta stále akcentovaná sebeláska v praxi.
Proto už nepodepisuji žádné petice.
Nemám v úmyslu chodit na žádné demonstrace. Neúčastním se
žádných společných meditací a modliteb za něco, proti něčemu,
s něčím a podobně. Nevstupuji do žádných debat na jakékoli
téma. Noviny nečtu a zprávy nesleduju.
Neznamená to, že jsem ignorant a
nezajímá mne, co se děje. Neznamená to, že si myslím, že dělat
cokoli z výše uvedeného, je špatně a že se to nemá. Jen jsem
zjistila, jak na tom jsem a co potřebuji.
A to je pro mne nesmírně úlevné.
Funguje to a v kulisách a rekvizitách mého života v dnešní době
mi to dává smysl. Objevila jsem další stupínek, další kamínek
do vlastní mozaiky klidné harmonie a tvořivé spokojenosti.
A jestli se celé tohle moje
rozhodnutí, ta palčivá a úpěnlivá potřeba držet se svého
klidu a své vnitřní jistoty, nějak projeví na chodu světa? Na
směřování společnosti a záchraně všehomíra?
Zcela jistě ano.....Kdy a jak? Nevím
a vědět to nepotřebuji. Nejsem odtržená od nikoho a od ničeho,
a tak se mé konání nikde neztrácí a nikam nemizí....
Jen v té lidské rovině se to z
venku může jevit zdánlivě jinak. Divně a nezvykle. S tím mohu
souhlasit, ale své rozhodnutí teď měnit nehodlám.
Žádné komentáře:
Okomentovat