Bez té by to nešlo. Je
majákem, ukazatelem, podanou rukou. Společně s vírou, nerozlučnou
kamarádkou mě obě podporují tehdy, když se nedaří.
Nebo je jenom obyčejně
smutno, šedivo a neutěšeně. Každý to známe, potkáváme se ve
svém životním příběhu s nejistotou, strachem, bolestí, smutkem
čas od času všichni. Někdy je to těžké víc než jindy, ale
jako každé hodnocení je i tohle relativní.
Jen jeden každý z nás,
každý sám za sebe, ví, jak je to zrovna teď. A každý problém
má aktuálně svoji vlastní váhu nebo snad tíhu, vlastní
energii, která nám přináší něco, co vůbec, ale vůbec
nechceme.
Pryč s tím, nevidět,
neslyšet. Jenže ono to tak nefunguje. Tak potom dříve či později
vidíme i slyšíme. A procházíme zmatkem, složitostmi, hledáme
řešení. Někdy přijde celkem snadno a brzy, to je moc a moc
dobře. Jindy den za dnem procházíme problémy a kyvadlo života
nám dává zabrat. Kýve s nám ze strany na stranu, chvíli se
zastaví a dopřeje trochu klidu. V obou případech pomůže naděje
a víra.
Sama vím, že čím je
problém hlubší, kyvadlo si to fakt užívá a řešení se nějak
nekoná, tím je naděje a víra silnější.
Vlastně je to docela
obyčejné slovo. NADĚJE.
Často se říká: „To
bude, ani se nenaděješ!“ Cítím v tom tu krásu uvolnění,
puštění, nelpění a nedržení. Ono se to prostě stane a bude!
Vlastně nic neděláme, nesledujeme, nekontrolujeme. Pak se opravdu
nenadějeme a je to tu! Řešení přijde jaksi samo a problém
odkráčí přesně tam, kde jsme ho původně chtěli nevidět,
neslyšet......
Nojo, ale co dělat, když
se ono „samo“ zkrátka neděje? Nevzdávat se, spojit se s nadějí
a vírou. Obě jsou tu pro nás neomezeně, bez podmínek, vrchovatě
a vždy k dispozici. Jejich podané ruce a objímající náruč,
energie plynutí, lehkosti a lásky, chcete – li, utiší to těžké
a bolestné a nabídne zas další sílu pro pokračování našeho
příběhu.
A kdo ví, třeba se „to
stane, ani se nenaděješ!“ :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat