Chci být bohatá!

A kdo by nechtěl!?

Dnes má moje blogové miminko měsíční narozeniny a já jsem se rozhodla, že si dám dárek. Dárek, který si zasloužím, přeji, toužím po něm. Dám si jedno přání. Chtěla jsem napsat tajné, ale já už nechci, aby bylo tajné. Jen ať na něj hezky svítí, ať je vidět a neschovává se.

Proč? Protože proč schovávat něco, o čem si myslím, že schovku nepotřebuje. Proč ukrývat něco, co si zaslouží být pořádně vidět. Já si přeji, ne přeji, CHCI být bohatá!

O tom, jak si správně přát se napsaly mraky a mraky písmen, vět, slov a neméně knih. Některé jsem četla, něco jsem i prováděla, o některé jsem ani nezavadila. A nakonec je mi celá teorie „jak si správně přát“, tak nějak jedno.

Bacha, to není o tom, že bych byla proti teorii, že si myslím, že nefunguje, že to není pravda. Jen mám těch teorií už plné zuby. Moje přání je tak silné, tak hluboké a tak vroucné, že zkrátka jdu do akce!

A hned mě napadlo, jak to vlastně myslím? Jak to mám s tím bohatstvím? O čem to vlastně je?

Chci mít všeho hodně, potřebuju hromadit? Nutí mě něco se porovnávat a mít tím pádem něčeho víc než druzí? Je to o tom, že když má soused bazén, já potřebuji mít ještě větší? Toužím po novém, lepším, modernějším a vychytanějším kole, když to staré ještě slouží? Mám potřebu trumfnout kámošku a mít dokonalejší mobil? Bojím se o své jistoty a raději bych měla všechno dvakrát nebo třikrát? Chci být bohatá, abych mohla dělat to, co ostatní? Třeba jet na dovolenou k moři, když ho vlastně nesnáším?

Úleva, radost, poznání!! Ne, vůbec nic z toho, díky Bohu nepotřebuju. Své bohatství si přeji proto, abych uspokojila svoji radost, protože toužím po potěšení, naplnění, porozumění. Po nasycení svých potřeb samozřejmě fyzických, ale i těch nehmotných a zdánlivě neviditelných. Také proto, že jsem si jistá, že mi tento druh bohatství samozřejmě patří, mám na něj nárok a to by v tom byl čert, aby už nebylo někde a nějak, v nějaké podobě nachystané.

Vím a v praxi jsem si mnohokrát vyzkoušela pravdivost tvrzení „Dej si pozor na svá přání, mohla by se ti vyplnit“. Ano, je to tak. Jenže je to jen o úhlu pohledu a já jsem přesvědčena o tom, že všechna splněná přání jsou v pořádku. A že nejsou zrovna tak, jak jsme si je nalajnovali? To je problém naší „lajnovací mysli“ a ne těch přání!

Moje odtajněné přání je o tom, že chci mít byt v milovaném Jeseníku. Chci mít dostatek prostředků na to, abych ho mohla provozovat, potřebuju auto, abych si tam mohla kdykoli zajet. K tomu je nutné mít hojnost času, abych se mohla ponořit do jesenické přírody a čerpat z její nezměrné studnice inspirace. Tu bych ráda poskytla své duši a svým tvůrčím silám, abychom společně všechny ty nepopsatelné vjemy, pocity, postřehy a nálady mohly přetavit do mých knížek. A pro koho jiného by byly než pro vás, moji milí čtenáři.

Pro vaše potěšení, poznání, sdílení. Pro trochu klidu do dnešních hektických dnů. Pro tiché rozjímání nebo naopak pro uvolněné a hravé chvíle. No zkrátka pro společné naplnění, ať už je to pro kohokoli z nás cokoli.

Tak pro to chci být bohatá. To je moje současná představa o MÉM bohatství. A je mi jedno, že v tuto chvíli se jeví jako nejdokonalejší sci – fi. Je mi jedno, že vůbec netuším, jak, kdy a jakým způsobem by se to mohlo přihodit. Mám jen touhu, přání a víru. Nevzdat to a vydržet!

Vlastně moje měsíční miminko už jeden takový dárek, který má svou vlastní podobu hojnosti, dostalo. Za měsíc své existence dostalo přesně 1007 zobrazení. Představte si velikáánský dort s tolika svíčkami. To je, panečku, světla!

Díky vám, moje milé čtenářky a čtenáři! Děkuju, že čtete, co píšu. Že také vaším prostřednictvím je moje tvořivost nasycená. A moje bohatství se začíná pomaličku naplňovat.