Jak jsem přežila nezaměstnanost

V počátku mi zdálo, že se jedná o naprosto nežádoucí situaci. Zažila jsem hluboké pocity osobního selhání. Připadala jsem si bez přehánění jako darmožrout a budižkničemu. Nějakou dobu jsem žila v pasti přesně tomu odpovídajících emocí. Prožila jsem si je vrchovatě a až časem jsem přišla na to, že jsou stejně tak likvidační jako nic neřešící.

Do svých příštích nezaměstnaných dní jsem potom hleděla o maličko lépe. S optimismem to stále nemělo nic společného, ale pomalu jsem si začínala uvědomovat, že ta zdánlivě jenom hořká situace, může přinést snad i něco, co nechutná tak hnusně.

Šlo to těžko, pomalu, houpačka se stále občas dokázala ještě pěkně rozkývat, ale už jsem z ní nespadla. Držela jsem se křečovitě a nehodlala jsem spadnout. Už jsem nechtěla zpátky do pachuti a stojatých vod uplakaného období. Přicházející podzim mi to celé nijak neulehčil, ale nedala jsem se.

Nemohla jsem změnit, že momentálně nemám práci, ale mohla jsem tu záležitost jinak uchopit. Ne, nezačala jsem uklízet, nedoháněla jsem staré resty v naší domácnosti. Nejsem žádná šmudla, uklízím pravidelně, ale náhle získaný čas jsem nemínila položit na oltář něčeho, co neuteče a nikdo to za mě stejně neudělá. Přiznávám, že mě to dvakrát nebaví. O důvod víc, proč se v období, které mi není nakloněné, nenutit dělat nemilé věci.

Naopak. Když se osud zrovna šklebí mým směrem, rozhodla jsem se hýčkat. Objevila jsem taichi, poznala jsem nové přátele a po nějaké době mě přestala bolet kancelářská páteř. Vyvedla jsem sama sebe z omylu, že tohle tisíci lety prověřené východní cvičení je jenom takové hezké, ladné a plynulé protahování, které jde vlastně samo. Každou novou formu jsem měla pěkně vydřenou, protože moje hemisféry spolu už od malička nespolupracují tak, jak by měly. Projevuje se to tak, že mi dělá trochu problém, když každá ruka dělá něco jiného. A pokud se k tomu přidají zbývající dvě končetiny a nedej Bože ještě kroky a dokonce otočky, tak jsem ztracená. Panikařím, vztekám se, ohrožuji se na životě nebo si minimálně zakládám na nějaký úraz! Koordinace je pak samozřejmě o to víc v háji a já jen nechápavě koukám na spolucvičící kolegy, jak jim to jde skoro samo.

Moje sebevědomí klesá okamžitě pod bod mrazu a to je v době, kdy psychickou rovnováhu vyvažuji téměř lékárnickými vahami, celkem nežádoucí. A v propadlišti času dávno zmizela moje naivní představa o ladném a pohodovém protahování.

Jenže vždycky má všechno dvě strany. Peněz přirozeně v tom nezaměstnaném období nebylo nazbyt a když už jsem si ten kurz zaplatila, nehodlala jsem to vzdát a obětovat drahocennou investici. Sešla se fajn parta, která mi pomohla dát se trochu do kupy v té blbé době. Musela jsem se parádně soustředit, nemohla jsem současně myslet na novou formu, rychlou a levnou večeři a ještě se rýpat v bolavé duši. Takže jsem za své peníze získala vlastně cvičení, psychoterapii a kurz soustředění v jednom. To je dobré skóre, dobrý obchod!

Pro mě tedy jednou z možností, jak přežít nezaměstnanost bylo, že jsem se pustila do něčeho nového, na co bych zřejmě ve víru běžného a uspěchaného života neměla čas. Vyplnila jsem si tak nejen prázdno ve své hlavě, ale podpořila rovnou i fyzičku.

Nevím, jak bych na sklonku pracovního dne, s hlavou nacpanou pracovním stresem a s myšlenkami na míle předběhnutými buď u nákupního seznamu nebo raději už rovnou v kuchyni, pilovala ty ladně vypadající formy, které ovšem nemilosrdně vyžadují plné soustředění.


Nedělám si nárok na to, přednášet o tom, jak jedině a zaručeně vyzrát na nezaměstnanost. Určitě by to povolaný odborník uměl lépe, s erudicí jemu vlastní. Já se jen dělím o to, co prakticky zafungovalo mně v období, které je nepopulární, blbé, obtížné a nežádoucí.

Ale je vlastně opravdu nežádoucí? Určitě neznám nikoho, kdo by si je do svého života pozval záměrně. Ale když už přijde, není moudré s ním bojovat. Má totiž jednu vlastnost, která na první kouknutí není vidět. Věnovalo mi spoustu volného času. A to je fakt vzácnost.

Stojí proto za to ho využít. Třeba ho už nikdy tolik mít nebudu. Ale to, co se v něm naučím, získám, pochopím, to mi už zůstane. A to i tehdy, až ho opět nebude nazbyt. Třeba právě proto, že budu znovu pracovat :-).




Žádné komentáře:

Okomentovat