Jsem čárový kód

Tak už ji mám. Zkušenost s pracákem, neboli s pracovním úřadem.

Jsem čárový kód, jsem založená v systému. Druhou část předchozí věty mi sdělila celkem milá úřednice, tu první jsem si stanovila sama.

Pocit nic moc, tím spíš, když se mi ten den ráno snažil můj vnitřní hlas důrazně namluvit:

„Vidíš, skončila jsi tam. Na tom pracáku. Nezkoušej si nakukat, že je to dneska běžné. Jsi fakt tak v klidu?“ Ryl do mne.

„Úplně dobře ses nevyspala, tak asi nic moc, co? Kdyby sis stopro věřila, spala bys jako mimino. Jsi nejspíš trochu neschopná, když teď nepracuješ, “ rozhodl a neptal se na můj názor.

Tak jsem mu to nedarovala:

„Hele, starej se o sebe! Oba dobře víme, že to je momentální nutnost a ne žádná nálepka! Jsem schopná, šikovná a rozvážná, právě proto se neženu bezhlavě dopředu a dám si prostě a jednoduše PAUZU! To je zodpovědnost a ne neschopnost, srovnej si pojmy!“

Nerad, ale dal pokoj a mně se ulevilo.

Vzpomněla jsem si na něj, když jsem se stala čárovým kódem, příznačně nalepeným na mé žádosti o podporu v nezaměstnanosti. V tu chvíli mi to bylo jasné. SYSTÉM mě zná jako kombinaci tlustých a slabších čárek, nebo jak si to překládá do té své řeči. Znejistěla jsem a opravdu mi dvakrát nebylo.

Takže přeci jen NÁLEPKA!?

Houby. Mám na výběr.

Budu si hrát na ublíženou a na chudinku. Uchýlím se k poraženeckému postoji, budu se litovat a můžu souznít s tím jízlivcem ve mně. A co z toho? Nikam mě to nedovede, jen on si bude mnout ruce a šklebit se, jak mi to dal! Bude na koni a nebude k umlčení. Bude řvát, vykřikovat a otravovat mi život. Postupem času mě semele. On bude kralovat a vítězit, já budu na nervy!

Nebo si milý čárový kód přeložím po svém, vezmu ho jako součást probíhající procesu, o kterém jsem přesvědčena, že mě dovede tam, kam potřebuji. Pak se na něj vykašlu, udělám si z něj legraci a vezmu ho jednoduše na vědomí.

Příjemný pocit to sice není, uvědomuji si nezměrnou obludnost všech registrací, evidencí, čárovokódování, čipování a všeho dalšího. Vadí mi to, omezuje mne to, nesnáším to, nesouhlasím s tím, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu dělat.

Ty nepříjemné pocity si zkrátka tak honem neodpářu. Ještě nějaký čas určitě strávíme společně. Nesmím si je ovšem nechat přerůst přes hlavu. Když jim dám přiměřený prostor, prozkoumám je a nechám je, ať ukáží, co přesně mají za lubem, věřím, že se nakonec dohodneme.

Smiřuji se tedy i s tím, že jsem čárový kód zařazený v systému na pracovním úřadě. Ono to nebude věčně, každá zkušenost je dobrá a já už vím, že jako vždy, na to přijdu až později. Jen mi to bude zřejmě ještě chvíli trvat.